Renesance

Úvod

Renesance je historická epocha a umělecký sloh, který nastoupil po uměleckém gotickém slohu a jehož nástupcem je baroko. Z historického hlediska můžeme počátek renesance datovat k roku 1492. V tomto roce byla objevena Amerika a tak bylo překonáno církevní dogma, že země je placatá.

Z uměleckého hlediska můžeme datovat počátek renesance na přelom 13. a 14. století- mluvíme zde o italské renesanci, Itálie totiž byla kolébkou Itálie (jako u mnoha uměleckých stylů). Renesance je zde důsledek bohatství severní Itálie, kdy měšťané začali mít důrazné názory proti středověkým poměrům. Do Čech se renesance dostává až s vládou Jagelonců (nástup na trůn kolem r. 1471) teda na konci 15. Století.

Renesance se prolíná nejen v uměleckých směrech, ale také je pokládán za životní styl. O myšlenkovém hnutí této doby mluvíme jako o humanismu.

Co se týče uměleckého směru, můžeme renesanci rozdělit do několika směrů působení: hudba, umění (malířské sochařské), literatura, architektura.

Hudba

Vznik se klade mezi roky 1430-1600. Klade se velký důraz na libozvučnosti, kontrast, soulad, řád. Mizí disonance, důraz na harmonii, uplatňuje se princip jednoty:

• Jednota vertikální- snaha pokrýt jednou zvukovou barvou celý tonální rozsah, vznikají označení bas, tenor, alt, soprán
• Horizontální- jednota v časovém rozměru díla

Renesanční hudba představuje souvislý proud, nepřerušitelný tok hudebních myšlenek. Díky tomuto a výše zmíněným ideálům (jednota, řád, konsonatnost) dochází v renesanci k rozvoji polyfonní kompozice a také konkrétně vokální polyfonie.

Zdokonalení dechových a smyčcových hudebních nástrojů. Na konci renesance vznikly z předchůdců housle, trubka, fagot, pozoun, cembalo, spinet.

Vrcholný představitel renesanční hudby je Giovanni Pieluigi da Palestrina a Orlando di Lasso.

V Čechách se díky husitským válkám hudební vývoj mírně zbrzdil. Nejdůležitejším představitelem byl Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic.

Literatura

V renesanční literatuře často mluvíme o humanismu, což můžeme definovat jako světový názor doby renesanční.

Za první renesanční dílo můžeme považovat Božskou komedii, jejímž autorem je Dante Alighieri. Dílo je napůl středověké a napůl renesanční.

Oblíbené formy literatury se liší země od země. Ráda bych zde zmínila některé autory, zástupce význačných zemích té doby. Velikánem na poli dramatickém je William Shakespeare, mnohá jeho díla znáte (nejznámější dílo je bezesporu Romeo a Julie). Jako zástupce italské prózy bych zmínila Giovanniho Boccacia (Dekameron), francouzské poezie Pierre de Ronsard (Sonety milostné) a ze španělské renesance bych jmenovala Miguel Cervantes de Saavedra (důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha)

Malířství:

Za průkopníka v renesanční malbě pokládáme malíře Masaccia. Masaccio byl raně renesanční malíř, v jeho tvorbě jsou jak gotické malby (typické strnulými pozice) tak renesanční. Jeho průkopní malbou je Vyhnání z ráje. Zde je už vidět pohyb i perspektiva trojrozměrné zobrazení, které se do této doby příliš nevyužívala.

Tématika renesančního malířství i sochařství je stále náboženství. Malíři se však již obracejí i k člověku (jak to v renesanci bylo), proto si také zámožní lidé nechávají malovat obrazy na zakázku. Další oblíbenou tématikou je antika.

Mezi význačné malíře renesance patří: Leonardo da Vinci, Tizian, Sandro Botticelli, Rafael Santi.

Sochařství:

Renesanční sochařství můžeme rozdělit na kamenictví (portály, náhrobky, oltářní sochy), volné sochy, podobizny. Nejčastějšími technikami jsou kamenictví, kovolijectví, štuk a polevána teraktora. Dle námětů můžeme sochy rozdělit mezi reálná zobrazení, mytologické či náboženské téma, dále můžeme zde mluvit o dekoraci interiérů, festony, girlandy.

Renesanční sochy jsou často dramatické, nejsou tolik strnulé. Jako v antice představují ideál krásy a jsou zde uplatňovány správné proporce.

Význační sochaři: Michelangelo, Donatelo, Lorenzo Ghiberti.